Článek mistra světa v běhu do vrchu

Bylo, nebylo,
v malém městečku s názvem Jablunkov začal ve skupině Petra Tvrzníka běhat prcek se jménem Marek Chrascina. Bylo to zvídavé, ukecané, pihovaté děcko, které mělo rádo běh. A jak to děcko rostlo, pořád běhalo a běhalo až si vyběhalo bronzovou medaili na mistrovství světa v běhu do vrchu, ba co víc, se svou partou jiných běhacích už neděcek se stali Mistry světa v běhu do vrchu!
Tolik tedy na úvod o našem odchovanci už "neprckovi" Markovi Chrascinovi, který společně s Tomášem Lichým a ostatními českými reprezentanty dobyli svět v běhu do vrchu.
O této slávě se už hodně napsalo a hodně povídalo, proto použiju článek, který Marek stvořil.
Díky Marku a díky, celému družstvu za důkaz, že když něco člověk dělá s láskou a naplno, stojí to za to!!
Omluvte tento nevšení úvod, trochu jsem se nechal unést vzpomínkami na malého Marka.
Nyní už zmiňovaný článek ze stránek třinecké atletiky.

O víkendu 15.-17.11. proběhlo Mistrovství světa v běhu do vrchu v daleké Argentině. Na toto MS se nominovali naši běžci Marek Chrascina a Tomáš Lichý. Snad nikdo nevěřil v lepší výsledek než je 10. příčka, ale spíš sen se stal pravdou! 3. místo Marka Chrasciny lze považovat za jeden z nejlepších výsledků třinecké a jablunkovské atletiky a snad třineckého sportu vůbec. Sekundoval mu Tomáš Lichý se skvělým 25. místem. Navíc chlapi jako tým získali zlato!! Zde máme pár postřehů, které chlapi napsali a stojí za to:

Marek:

Já jsem byl po cestě první den docela v pohodě, šel jsem běhat 8km a šlo to, ale další den jsem šel prohlídku trasy (3dny do závodu) bylo to celkem 20km a cítil jsem se už docela špatně ta cesta a posun času měly nějaké následky. Další den dva dny před startem jsem zvolil tedy radši nejit běhat a jen se protáhnout. Den před startem jsem šel rozvičení 10km a cítil jsem se pořád docela mizerně, takže sem měl docela obavy. V den závodu při rovinkách jsem poznal, že mi to zase naopak docela jde a že by to mohlo jít ten den dobře, jsem poznal už na třetím a půl km!

Celý týden bylo naprosto krásné počasí cca 23 stupňů a sluníčko, dalo se i koupat v místním jezeře, u kterého přímo bydlíme.Ale v den závodu od rána pršelo, trať to pořádně rozbahnilo. Po doběhu zázračně pršet přestalo.První km závodu je po široké asfaltové a prašné cestě. Pak se to zúží do chodníčku, kde se předbíhat už moc nedá. Já byl na startu až ve třetí lajně. Asi po 500m jsem byl na cca 30 pozici, což běžně na světě mívám  a podívám se dopředu a Honza Janů a Jáchym Kovář jsou skoro vepředu a Tomáš byl snad okolo 15 místa, tak si říkám, že doženu teda Tomáše.  V náběhu do terénu jsem byl 15ty cca, ale asi po 1,5km jsem šel před Tomáše a vepředu se usadila cca 10členná skupinka a za ní jsem zaostával cca 70m až do třetího km, kde to vstoupá mírně cca 50m na km. Pak následuje brod řeky a trať se prudce zvedá a následuje nejtěžší výstup. Za dva km se nastoupá 450 výškových metrů. V půlce kopce jsem dohnal Čechy a šel před ně. Viděl jsem vepředu Josepha Graye (velký favorit závodu), který už poodskočil od Itala. V tom výběhu jsem poznal, že mi to dneska docela půjde, ale pořád sem nevěděl, který jsem, tak jsem se na vrcholku výběhu cca 5km zeptal Honzy Janů. Z výběhu se mě udržel jen on, cca 5ti členná skupinka se tam roztrhala. A on mi řekl, že jsme 3 a 4 :DD, což sem do té doby vůbec nevěděl. Přece jen nás běželo skoro 80. Až do 7km trasa stoupá minimálně a ve vedení jsme se střídali chvíli Honza a chvíli já. Po 7km je přeběh rozvodněného potoka (nabíhali jsme tam tři, doběhl nás Brit), kde byl postavený žebřík, po kterém jsme měli přeběhnout, ale absolutně to nešlo 2x jsem spadl do říčky a ztratil na Honzu cca 5s. Ten Brit ztratil ještě více, docela jsme se tam oba vyčvachtali. Na 8km jsem Honzu dohnal. Tam bylo další prudké stoupání a v kopcích jsem byl lepší, nicméně zde nastal vrchol trasy a pokračovalo to do seběhu. Ty mi až tak nejdou. Pouštěl jsem to, jak to šlo, terén byl náročný, a i když jsem měl velký vzorek, i tak jsem pořád klouzal a asi 2x spadl do křoví,  jelikož byli pouze úzké chodníčky, ve kterých hned vedle roste bambus, a nějaká kapraď nebo něco takového a člověk ani nevidí, do které strany přijde zatáčka  v seběhu jsem na Honzu ztratil do 11km tak 50m -70m a doběhl mě Francouz, který šel přede mě. Cca 2km před cílem se trasa srovnává a následuje rovina s prudkými, krátkými výběhy a seběhy a pořád ztrácím nějakých 50m na ty dva. V posledním km ztrácím cca 30m, tam si říkám, že hlavně, aby mě nikdo další nedohnal, protože nás bylo nakonec 6 ve 25 sekundách. Asi 500m před cílem jsem za Honzou a Francouzem 10metru, tak jsem si řekl, nahodím finiš jak nikdy a začal sem sprintovat. Síly jsem měl tak na 150 m, pak mi úplně došlo a najednou vidím, že cíl je trochu posunutý o 150metru jinde,  takže nabíhám do rovinky a vidím, že cil je cca 200metru. Tak to rvu, co to vlezlo a kontroluji pozici.  Nakonec za mnou doběhl 3s Honza Janů a pak 10s zpět ten Francouz. Tím nástupem jsem je zlomil.  Jinak poslední km lehce klesá, ale dal jsem ho za 2:45, což po takhle náročném terénu a 14km v kopcích z +-754km je docela nečekané.

Myslím, že jsme byli všichni v neskutečné formě. Honza je dlouhodobá česká špička a ten závod nám oběma hodně sedl. Třetí s týmu byl 10tý Jachým Kovář, který měl poslední závod před měsícem, kde skončil 15s za Homoláčem. A pak byl měsíc na soustředění. Doplnil nás Tomáš Lichý, který byl 25. a to bylo místo, které bych před MS bral všemi 10. :DD jinak byl tam Vítěz seriálu světového poháru. Pak mistr Evropy 2019 a ten byl až 8. Do top 10 samé takové jména, která se tímto sportem regulérně živí. Nečekal bych, že je porazím . Porazit kohokoli z týmu Britů, Italů, USA, Francie je všeobecně nečekané. Jinak ten co to vyhrál, za nim jsem zaostal 44s a ten má dokonce desítku běženou 28:14, ale jeho hlavni disciplinou jsou vrchy.

Tomáš:

Cestovali jsme cca 30 hodin, z toho 13 hodin byl nejdelší let z Frankfurtu do Buenos Aires, takže to bylo celkem ubíjející. Na hotel ve Villa de Angostura jsme dorazili v pondělí okolo 17:00 místního času. Prostředí se poměrně liší od našich podmínek. Příroda je poměrně nedotčená díky tomu, že se zde nachází národní park. Stromy tu jsou mnohem větší. Rostou tu zvláštní bambusy a létají podivní ptáci  navíc je tady jaro, takže všechno hezky kvete a na hřebenech kopců se ještě drží sníh.

Povedlo se mi dobře odstartovat a v zúžení při náběhu do terénu na 1. km jsem byl v první desítce. Pak začal pořádný kopec, který mi už klasicky moc nechutnal a předběhla mě spousta závodníků, přičemž jsem úplně ztratil přehled o své pozici. Seběh mě podržel a všechny závodníky, které jsem měl v dohledu, jsem stáhl a předběhl, což bylo asi 6 lidí. V cíli už kluci slavili týmové zlato, ale moc jsem si to tam s nimi ještě nevychutnal, protože jsem si myslel, že jsem doběhl kolem 40. místa. Pak pro mě bylo příjemný překvapením, když jsem se dozvěděl, že jsem skončil 25. což je moje nejlepší umístění ze všech startů na MS či ME, takže spokojenost.